[ Pobierz całość w formacie PDF ]
Jen�k zav�el o�i. Zvl�atn� bludn� �sm�v vyjad�oval at�st�,
stesk i touhu. Zd�lo se mu, jako by to byl on s�m, jen~ sed�
v poatovn�m voze. Tich� m�ste�ko, ost�b�en� m�s�cem, z�-
st�v� za n�m. Ohl�~� se jeat� jednou, hled� d�m rodi�� a kyne
mu rukou, vid� z�meck� park a kyne ... Na jeho rtech jsou slo-
va podivn�, sladce trpk� chuti. Vr�t� se sem jeat� n�kdy? Kdo
v�? A v d�lce p�skaj� vlaky. Peróny hem~� se lidmi. V�ava n�d-
hem�ch ulic stoup� k ve�em�mu nebi. �ady ekyp�~� zastavuj�
se p�ed budovami, kde hraj� hudby. Jdou mlad� mu~i, hovo��
o n��em velik�m a kr�sn�m, co cht�j� vykonat; bude to n�co
takov�ho, �eho je t�eba naaemu n�rodu. Nejmenuje se snad
jeden z on�ch mlad�ch mu~� Jan Ratkin ? Ano, je mu skute�-
n� velmi podoben. A kdo se tu pt� po Janu Ratkinovi? Kr�s-
n� ~ena je to, v rozpac�ch se te� ócit� a jej� obli�ej oblila krev.
Ratkin m� v srdci pt�ka a p�istupuje ke kr�sn� ~en�: ach,
z daleka, z daleka jsem za v�mi p�ijel.
Vtom zavolal kdesi kohout. A za n�m druh�, t�et�. Ze vaech
kout� m�ste�ka oz�valy se v okam~iku jit�n� jejich hlasy. A n�-
hle zvl�atn� dlouh� z�chv�v prov�l vzduchem; n�jak� aumot
zalehl sem od z�meck�ho parku, jako by se tam vaechny stro-
my po�aly pojednou chv�ti. V�t��k zav�l.
Jen�k ot��sl se chladem. Zav�el okno a ael sp�t. V okam~i-
ku op�t usnul.
Bylo u~ velmi pozd�, kdy~ se probudil. `el ve snu prudce
klesaj�c� silnic�, za n�m na kopci byl les, p�ed n�m dole nezn�-
m� m�ste�ko, slavnostn� jaksi rozaum�l�, u vchodu chvojo-
v� br�na, nad st�echami prapory. Dva lid� vyali proti n�mu
z m�sta. Zaclonili si o�i proti slunci a hled�li sm�rem k n�mu.
N�hle zam�vali klobouky a po�ali cosi volati. A tu ji~ tak� Jen�k
poznal Zacha a Valentu Doael a~ k nim;Valenta t�m�� t�eatil
radostn�m p�ekvapen�m, chytil jej do n�ru�� a roztan�il se s n�m
uprost�ed silnice.
V�born�! Znamenit�! Hubi�ku, brat�e! Tak! Ae ~ije ml�d�!
Vivat!
Zach st�l opod�l a �ekl sv�m leniv�m hlasem:
Ne�ekan� host� - nejv�tan�ja�. Bu�te v�t�n, b�sn�ku!
Valenta jej p�eruail.
S nadaen�m v�t�n! S-s-ovacemi, jak se ��k�, v�t�n! A k v�ci,
in medias res, jak se op�t ��k�: nap�aete n�m b�se�, Ratki-
ne!
Jakou b�se�?
Proslov ...
,,Jak� proslov?
Slavnostn� proslov !
Ale k �emu b�se�? K �emu proslov?
Valenta spr�skl ruce nad hlavou, jeho sm�an� vypoulen�
o�i vyjad�ovaly neoby�ejn� �~as.
K �emu b�se�! K �emu proslov!
N�hle sebou trhl a uk�zal za sebe k m�ste�ku.
Neslya�te?
Od m�ste�ka zazn�ly v�st�ely hmo~d��� a hudba ry�n� za-
hr�la, prapory vl�ly.
Valenta se vzt��il, nadnesl hlavu a jeho obli�ej p�ijal nadm�-
ru slavnostn�, rozz��en� v�raz. I Zach se po�al tv��iti velmi slav-
nostn�.
Jen�k hled�l z jednoho na druh�ho, cht�l se n�co pt�ti, ale v�-
st�ely z hmo~d��� a hudba nad�laly tolik hlomozu, ~e vlastn�ch
slov neslyael - c�til jen, ~e pohybuje rty -, a vtom se probudil.
Prvn�, co ud�lal, bylo, ~e se zasm�l sv�mu snu. Takov� -
nesmysl! Napiate proslov, hehe! B�sn�ku, chachacha! Ale
n�hle se skorem rozho��il: jak�pak posm�aky s b�sn�kem,
co? Co je to za pitom� vtip? Tu se vaak ji~ op�t sm�l, co
se v takov�m snu jenom nesemele?!
Vrt�l okam~ik hlavou, p�ilo~il pak ukazov��ek k nosu a �ekl
jaksi v�znamn�:
Ale - n�co v tom je ... n�co v tom je ...!
Rychle se umyl, ale tu pojednou se vzty�il a stanul s mok-
r�m obli�ejem, mrkaje vesele o�ima.
Ano, n�co v tom vaem rozhodn� v�z� ...!
V tom vaem - myslil t�m p��hody a pocity v�ereja�ho
dne, dnean� noci, sv�j sen, nepoc�t�n� dosud v�dom� s�ly,
zvl�atn� bezohlednou chtivost v krvi, podivnou bystrost smys-
l� - a takov� docela jin� ~e je, sil�k takov�, �ert jedn�m slovem
... Poaeuchovalo jej to nap��klad, by doael k otci a optal se ho:
Tak co, starouaku, napil ses v�era hodn�? Nebo v�bec oslo-
vovati lidi na ulici, d�vati jim sm�an� ot�zky a d�vati se jim
drze do o�� - -
V kuchyni tloukli cosi v hmo~d��i, mosaz zvonila, vaechny
prostory domu zd�l se pronikati tento vesel� zvuk. P��mo pro-
ti oknu st�l na obloze sluncem proz��en� oblak podivn�ho
bujn�ho a ztepil�ho tvaru, podobn� vzp�naj�c�mu se b�louai ...
Jen�k ael k matce. Sed�la na posteli a slu~ka ji pr�v� �e-
sala.
Pro� tak bouch�a dve�mi? optala se.
Bouchl jsem?
Cht�l j�ti k matce, pol�biti ji, ale zara~en stanul, v�haje. Co~
skute�n� jsem bouchl? myslil si Hled�l na matku, n�co ciz�ho
le~elo v prostoru mezi n�m a j�. Ne, jac� to jsou p�ece jenom
podivn� lid�, ti jeho rodi�e? Nebyl mu v tomto okam~iku cel�
ostatn� sv�t bli~a� jich?
Cel� sv�t! Cel� sv�t!
Hudba, ry�n� hudba byla v t�ch dvou slovech.
Tady v pokoji byly napolo sta~en� ~aluzie a nebylo tu vid�t
vzp�naj�c�ho se b�louae. I vzduch tu byl t�~k� a zka~en�. N�-
kolikr�te hluboce vyd�chl .
Pro� jenom neotev�ete okna? Je tu takov� vzduch ... k za-
duaen� ...
�ekl to tak hlu�n�, ~e s�m nad t�m halasem u~asl.
I matka udiven� vzhl�dla.
Pro� tak k�i��a?
Musel se odvr�tit, sm�ch jej pokouael.
Kdy~ vyael ven, stanul na okam~ik za dve�mi a u�inil grima-
su, jako by se dusil sm�chem.
Vr�til se op�t do sv�ho pokoje a vzal klobouk; zacht�lo
se mu prob�hnouti se v z�meck�m parku. Jeho o�i padly
na otcovu p��hradu s knihami.
Byly to t�m�� vesm�s n�meck� knihy.
Skoro mechanicky s�hl po jednom svazku Obr�til n�kolik
list�. Byly to n�meck� verae Heinrich Heine. Star� kn�~ka.
Snad v n� i str�c Ji�� ��t�val.
N�co ... n�co ... jako zapadl� stezky z�meck�ho parku,
pokryt� mnoholet�m list�m ... takov� n�jak� v�n� d�chla na�,
jak obracel v knize listy.
St�l tu s kloboukem na hlav� a rty se zapomenut� rozusm�-
valy.
Pokusil se ��sti. Ale s jeho n�m�inou to bylo velmi zl�; ne-
rozum�l t�m�� ni�emu. �etl vaak p�ece d�le, pil jenom zvuk
hudebn�ch slov a c�til, ~e je to n�co nev�slovn� kr�sn�ho.
Kone�n� ruce s knihou klesly, jak ruce hrou unaven�ho hous-
listy. Zav�el na dela� okam~ik o�i.
Pak pozdvihl op�t v��ka, t�~ce a n�siln�, jako by mu to p�-
sobilo bolest.
Cosi jako zklam�n� objevilo se te� na okam~ik v jeho obli-
�eji. Ale hned nato pot��sl hlavou a v jeho pohybech a posu-
nech zra�ila se zvl�atn� netrp�livost, jak�si nedo�kav� touha,
prudk� chv�tavost - zadr~et n�co, zabr�nit rychle n��emu,
aby to neprchlo, rychle, proboha, rychle:
Po�al op�t ��sti, jeho prsa se vzdouvala a hlas byl ud�cha-
n�.
Po chvilce sed�l u stolu, pap�r p�ed sebou, tu~ku v ruce.
V jeho obli�eji jevil se st��dav� op�t onen v�raz zklam�n�
a hned nato prudk� nedo�kav� touhy.
P��mo proti oknu st�l st��brn� oblak; nem�l vaak ji~ bujn�
a ztepil� tvar vzp�naj�c�ho se b�louae. Podobal se z�stupu b�-
l�ch, zp�vaj�c�ch d�vek ...
- - - - -
Jen�k st�l p�ed domem, nitro pln� tkliv�ho pohnut�.
Napsal dnes dopoledne b�se�. Skute�nou b�se�, o tom
byl pevn� p�esv�d�en. V nitru mu to aspo� slzelo, kdy~ si p�i-
pom�nal jednotliv� verae. Aby tak m�l n�koho, komu by ji dal
p�e��sti! N�jakou takovou p��buznou duai, kter� by dovedla
pochopit! Rozechv�t se nad b�sn� t�m~ citem, jevi ti pohnut�!
Neboe tohle byla u~ skute�n� b�se�, t�m si byl jist. Jak to p�i-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]