[ Pobierz całość w formacie PDF ]
Jenk zavel oi. Zvlatn bludn smv vyjadoval atst,
stesk i touhu. Zdlo se mu, jako by to byl on sm, jen~ sed
v poatovnm voze. Tich msteko, ostben mscem, z-
stv za nm. Ohl~ se jeat jednou, hled dm rodi a kyne
mu rukou, vid zmeck park a kyne ... Na jeho rtech jsou slo-
va podivn, sladce trpk chuti. Vrt se sem jeat nkdy? Kdo
v? A v dlce pskaj vlaky. Peróny hem~ se lidmi. Vava nd-
hemch ulic stoup k veemmu nebi. ady ekyp~ zastavuj
se ped budovami, kde hraj hudby. Jdou mlad mu~i, hovo
o nem velikm a krsnm, co chtj vykonat; bude to nco
takovho, eho je teba naaemu nrodu. Nejmenuje se snad
jeden z onch mladch mu~ Jan Ratkin ? Ano, je mu skute-
n velmi podoben. A kdo se tu pt po Janu Ratkinovi? Krs-
n ~ena je to, v rozpacch se te ócit a jej obliej oblila krev.
Ratkin m v srdci ptka a pistupuje ke krsn ~en: ach,
z daleka, z daleka jsem za vmi pijel.
Vtom zavolal kdesi kohout. A za nm druh, tet. Ze vaech
kout msteka ozvaly se v okam~iku jitn jejich hlasy. A n-
hle zvlatn dlouh zchvv provl vzduchem; njak aumot
zalehl sem od zmeckho parku, jako by se tam vaechny stro-
my poaly pojednou chvti. Vtk zavl.
Jenk otsl se chladem. Zavel okno a ael spt. V okam~i-
ku opt usnul.
Bylo u~ velmi pozd, kdy~ se probudil. `el ve snu prudce
klesajc silnic, za nm na kopci byl les, ped nm dole nezn-
m msteko, slavnostn jaksi rozauml, u vchodu chvojo-
v brna, nad stechami prapory. Dva lid vyali proti nmu
z msta. Zaclonili si oi proti slunci a hledli smrem k nmu.
Nhle zamvali klobouky a poali cosi volati. A tu ji~ tak Jenk
poznal Zacha a Valentu Doael a~ k nim;Valenta tm teatil
radostnm pekvapenm, chytil jej do nru a roztanil se s nm
uprosted silnice.
Vborn! Znamenit! Hubiku, brate! Tak! Ae ~ije mld!
Vivat!
Zach stl opodl a ekl svm lenivm hlasem:
Neekan host - nejvtanja. Bute vtn, bsnku!
Valenta jej peruail.
S nadaenm vtn! S-s-ovacemi, jak se k, vtn! A k vci,
in medias res, jak se opt k: napaete nm bse, Ratki-
ne!
Jakou bse?
Proslov ...
,,Jak proslov?
Slavnostn proslov !
Ale k emu bse? K emu proslov?
Valenta sprskl ruce nad hlavou, jeho sman vypoulen
oi vyjadovaly neobyejn ~as.
K emu bse! K emu proslov!
Nhle sebou trhl a ukzal za sebe k msteku.
Neslyate?
Od msteka zaznly vstely hmo~d a hudba ryn za-
hrla, prapory vlly.
Valenta se vztil, nadnesl hlavu a jeho obliej pijal nadm-
ru slavnostn, rozzen vraz. I Zach se poal tviti velmi slav-
nostn.
Jenk hledl z jednoho na druhho, chtl se nco ptti, ale v-
stely z hmo~d a hudba nadlaly tolik hlomozu, ~e vlastnch
slov neslyael - ctil jen, ~e pohybuje rty -, a vtom se probudil.
Prvn, co udlal, bylo, ~e se zasml svmu snu. Takov -
nesmysl! Napiate proslov, hehe! Bsnku, chachacha! Ale
nhle se skorem rozhoil: jakpak posmaky s bsnkem,
co? Co je to za pitom vtip? Tu se vaak ji~ opt sml, co
se v takovm snu jenom nesemele?!
Vrtl okam~ik hlavou, pilo~il pak ukazovek k nosu a ekl
jaksi vznamn:
Ale - nco v tom je ... nco v tom je ...!
Rychle se umyl, ale tu pojednou se vztyil a stanul s mok-
rm obliejem, mrkaje vesele oima.
Ano, nco v tom vaem rozhodn vz ...!
V tom vaem - myslil tm phody a pocity verejaho
dne, dnean noci, svj sen, nepoctn dosud vdom sly,
zvlatn bezohlednou chtivost v krvi, podivnou bystrost smys-
l - a takov docela jin ~e je, silk takov, ert jednm slovem
... Poaeuchovalo jej to napklad, by doael k otci a optal se ho:
Tak co, starouaku, napil ses vera hodn? Nebo vbec oslo-
vovati lidi na ulici, dvati jim sman otzky a dvati se jim
drze do o - -
V kuchyni tloukli cosi v hmo~di, mosaz zvonila, vaechny
prostory domu zdl se pronikati tento vesel zvuk. Pmo pro-
ti oknu stl na obloze sluncem prozen oblak podivnho
bujnho a ztepilho tvaru, podobn vzpnajcmu se blouai ...
Jenk ael k matce. Sedla na posteli a slu~ka ji prv e-
sala.
Pro tak boucha dvemi? optala se.
Bouchl jsem?
Chtl jti k matce, polbiti ji, ale zara~en stanul, vhaje. Co~
skuten jsem bouchl? myslil si Hledl na matku, nco cizho
le~elo v prostoru mezi nm a j. Ne, jac to jsou pece jenom
podivn lid, ti jeho rodie? Nebyl mu v tomto okam~iku cel
ostatn svt bli~a jich?
Cel svt! Cel svt!
Hudba, ryn hudba byla v tch dvou slovech.
Tady v pokoji byly napolo sta~en ~aluzie a nebylo tu vidt
vzpnajcho se blouae. I vzduch tu byl t~k a zka~en. N-
kolikrte hluboce vydchl .
Pro jenom neotevete okna? Je tu takov vzduch ... k za-
duaen ...
ekl to tak hlun, ~e sm nad tm halasem u~asl.
I matka udiven vzhldla.
Pro tak kia?
Musel se odvrtit, smch jej pokouael.
Kdy~ vyael ven, stanul na okam~ik za dvemi a uinil grima-
su, jako by se dusil smchem.
Vrtil se opt do svho pokoje a vzal klobouk; zachtlo
se mu probhnouti se v zmeckm parku. Jeho oi padly
na otcovu phradu s knihami.
Byly to tm vesms nmeck knihy.
Skoro mechanicky shl po jednom svazku Obrtil nkolik
list. Byly to nmeck verae Heinrich Heine. Star kn~ka.
Snad v n i strc Ji tval.
Nco ... nco ... jako zapadl stezky zmeckho parku,
pokryt mnoholetm listm ... takov njak vn dchla na,
jak obracel v knize listy.
Stl tu s kloboukem na hlav a rty se zapomenut rozusm-
valy.
Pokusil se sti. Ale s jeho nminou to bylo velmi zl; ne-
rozuml tm niemu. etl vaak pece dle, pil jenom zvuk
hudebnch slov a ctil, ~e je to nco nevslovn krsnho.
Konen ruce s knihou klesly, jak ruce hrou unavenho hous-
listy. Zavel na dela okam~ik oi.
Pak pozdvihl opt vka, t~ce a nsiln, jako by mu to p-
sobilo bolest.
Cosi jako zklamn objevilo se te na okam~ik v jeho obli-
eji. Ale hned nato potsl hlavou a v jeho pohybech a posu-
nech zraila se zvlatn netrplivost, jaksi nedokav touha,
prudk chvtavost - zadr~et nco, zabrnit rychle nemu,
aby to neprchlo, rychle, proboha, rychle:
Poal opt sti, jeho prsa se vzdouvala a hlas byl udcha-
n.
Po chvilce sedl u stolu, papr ped sebou, tu~ku v ruce.
V jeho oblieji jevil se stdav opt onen vraz zklamn
a hned nato prudk nedokav touhy.
Pmo proti oknu stl stbrn oblak; neml vaak ji~ bujn
a ztepil tvar vzpnajcho se blouae. Podobal se zstupu b-
lch, zpvajcch dvek ...
- - - - -
Jenk stl ped domem, nitro pln tklivho pohnut.
Napsal dnes dopoledne bse. Skutenou bse, o tom
byl pevn pesvden. V nitru mu to aspo slzelo, kdy~ si pi-
pomnal jednotliv verae. Aby tak ml nkoho, komu by ji dal
pesti! Njakou takovou pbuznou duai, kter by dovedla
pochopit! Rozechvt se nad bsn tm~ citem, jevi ti pohnut!
Neboe tohle byla u~ skuten bse, tm si byl jist. Jak to pi-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]